- Export
- Short link
- Subscribe to the case
- Get notified by email when the case is updated
- Get notified by RSS when the case is updated
- Share this page onTwitterFacebookLinkedin
Machine translations can contain errors potentially reducing clarity and accuracy; the Ombudsman accepts no liability for any discrepancies. For the most reliable information and legal certainty, please refer to the source version in English linked above.
For more information please consult our language and translation policy.
Rozhodnutí ve věci 726/2016/PMC týkající se Rady Evropské unie, která vyplácí stážistům částku nižší, než je minimální mzda
Decision
Case 726/2016/PMC - Opened on Monday | 23 May 2016 - Decision on Thursday | 29 September 2016 - Institution concerned European Council ( No maladministration found ) - Country United Kingdom
Bývalý stážista v Radě Evropské unie si stěžoval, že příspěvek vyplácený unijními orgány svým stážistům je nevhodný, neboť je nižší než minimální mzda, a nezaručuje tedy stážistům důstojnou životní úroveň.
Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření v této věci. Konstatovala, že Rada dostatečně podrobně vysvětlila, jak se stanoví výše příspěvku na stáž. Veřejná ochránkyně práv shledala, že rozhodnutí o vyplacení příspěvku ve výši 25 % platu úředníka v platové třídě AD5.1 je přiměřené. Rada přijala toto rozhodnutí v rámci svého uvážení na základě svých administrativních potřeb a dostupného rozpočtu.
Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že Rada rozlišuje mezi stáží a zaměstnaností. Stážista tedy pobírá příspěvek, a nikoli plat, protože práva a povinnosti stážisty nejsou srovnatelné s právy a povinnostmi zaměstnance. Veřejná ochránkyně práv považovala vysvětlení Rady za přiměřené.
Proto věc uzavřela konstatováním, že praxe Rady nepředstavuje nesprávný úřední postup.
Skutečnosti, které vedly k žalobnímu důvodu
1. Bývalý stážista v Radě Evropské unie si stěžoval, že příspěvek vyplácený unijními orgány svým stážistům je nevhodný, neboť je nižší než minimální mzda, a nezaručuje jim tedy důstojnou životní úroveň.
2. V e-mailu adresovaném Radě ze dne 25. ledna 2016 ji stěžovatel požádal, aby vysvětlila i) na základě čeho se rozhodla vyplácet stážistům přesně 25 % platu vypláceného zaměstnanci v platové třídě AD5 a ii) jaké právní předpisy upravují stáže v Belgii.
3. Téhož dne Rada odpověděla na druhou otázku stěžovatele. Uvedl, že stáže v Belgii se řídí královským nařízením ze dne 21. září 2004 o ochraně stážistů a královským nařízením ze dne 3. května 1999 o ochraně mladých lidí při práci. Rada dále odkázala na článek 104 „programu loi“ ze dne 2. srpna 2002[1], který definuje smlouvu o stáži jako dohodu, kterou osoba v rámci své odborné přípravy získává znalosti nebo dovednosti prostřednictvím pracovních služeb poskytovaných zaměstnavateli. Rada dodala, že se zdá, že minimální odškodnění, které má být v Belgii vypláceno stážistům starším 21 let, se v současné době pohybuje kolem 750 EUR.
4. Dne 27. ledna 2016 odpověděla Rada na první otázku stěžovatele a uvedla, že v souladu s čl. 11 odst. 1 rozhodnutí Rady 118/07 o stážích seplacenému stážistovi poskytne příspěvek na výživné. O výši grantu rozhoduje každý rok generální tajemník Rady s ohledem na dostupnost rozpočtu."Tento grant vypočítají Rada, Komise, Výbor regionů a Sociální a hospodářský výbor, tj. 25 % platu zaměstnance v platové třídě AD5/1. O této částce bylo rozhodnuto jako o neformálním ujednání mezi těmito orgány a považuje se za přiměřenou částku, která je slučitelná s dostupností rozpočtu.
5. Následující den podal stěžovatel Radě „stížnost týkající se výše grantu na stáž“. Nebyl přesvědčen vysvětlením, proč grant na stáž činí 25 % platu AD5. Požádal,aby „konkrétně věděl, proč byla tato částka vybrána a proč bylo považováno za rozumné, aby vysoce kvalifikovaní stážisté pracující v Evropské unii (přicházející ze všech částí Evropy, blízcí i vzdálení), kteří hovoří několika jazyky, a porazili tisíce dalších uchazečů, aby totéž učinili, by měli být placeni pod úrovní minimální mzdy na místní úrovni“. Požádal proto o další vysvětlení,proč bylo vybráno 25 % AD5 a proč bylo rozhodnuto, že je vhodnější než 24 % AD5; a vhodnější než 26 % AD5 a proč nebyla zvolena jiná úroveň než AD5“. Podle názoru stěžovatele by grant vyplácený stážistům měl být přinejmenším rovnocenný minimálnímu platu vyplácenému v zemi stáže, neboť stávající grant nepostačuje k pokrytí cestovních a životních výdajů, které stážistům v orgánech EU vzniknou.
6. Vzhledem k tomu, že Rada na žádost stěžovatele o vysvětlení neodpověděla, obrátil se dne 17. května 2016 na veřejného ochránce práv.
Šetření
7. Veřejný ochránce práv zahájil šetření stížnosti a identifikoval následující tvrzení a tvrzení:
Rada neodpověděla na žádost stěžovatele o další vysvětlení ve své korespondenci ze dne 28. ledna 2016, v níž tvrdil, že Rada nenabídla vhodnou odměnu stážistům pracujícím v jejím orgánu, což dostatečně nepokrývá cestovní a životní náklady.
Rada by měla na korespondenci a placené stážisty odpovědět na příspěvek, který je přinejmenším roven vnitrostátní minimální mzdě.
8. Vyšetřovací týmveřejného ochránce práv se obrátil na Radu. Rada poté odpověděla na žádost stěžovatele o vysvětlení a stěžovatel se k této odpovědi vyjádřil.
Tvrzení, že Rada nevyplácí stážistům odpovídajícím způsobem
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv
9. Dne 21. června 2016 Rada na žádost stěžovatele o vysvětlení odpověděla takto:
„[] Metoda výpočtu [týkající se přídělu, který má být vyplacen stážistům] je výsledkem snahy orgánů harmonizovat jejich přístup (i když na zasedání vedoucích správních orgánů nebylo dosaženo formální dohody) na základě iniciativy Komise zahájené dne 9. ledna 2006 s cílem sladit výši grantů napříč orgány za použití společné metody výpočtu. Komise navrhla stanovit výši grantu ve výši 25 % AD5/4, což byla metoda výpočtu používaná Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv. [...]
Zdá se, že na své schůzi dne 30. března 2006 se vedoucí administrativy shodli na tom, že v ideálním případě by všichni stážisté měli obdržet stejný grant. Bohužel se neshodli na výši nebo způsobu výpočtu takového grantu. Navzdory nedostatečné shodě na této schůzce se však všechny orgány řídí stejnou metodou výpočtu, avšak s určitými rozdíly v odkazech pro takový výpočet [...]. [C]výpočet grantu poskytnutým způsobem nám umožňuje každoročně přivítat přibližně 100 stážistů [...], které odpovídají potřebám generálních ředitelství a zároveň nepřekračují absorpční kapacitu Rady.
Pokud jde o nepoužití místní minimální mzdy na stážisty, musíme mít na paměti, že postavení stážisty není v žádném případě srovnatelné s postavením zaměstnance. Stáž je pozice, která kombinuje vzdělávací a vzdělávací účely v rámci pracovní zkušenosti. Stážista přispívá k práci instituce, ale v organizačním schématu [...] nezastává žádné pracovní místo. Práva a povinnosti stážisty tedy nejsou v žádném případě srovnatelné s právy a povinnostmi zaměstnance. Je-litedy třeba provést srovnání, mělo by to být s úrovní grantů místních stážistů, a nikoli s platem zaměstnanců [...]. Vsoučasné době se zdá, že minimální příspěvek, který má být vyplácen stážistovi staršímu 21 let, činí přibližně 800 EUR [...].
Ve svéme-mailu ze dne 28. ledna 2016 uvádíte, že grant je v současné době příliš nízký, „aby bylo možné, aby všechny kvalifikované osoby požádaly o tuto příležitost“, ale neposkytnete žádný prvek, který by toto tvrzení doložil. Naopak vysoký počet žádostí, které generální sekretariát Rady každoročně přijímá, naznačuje, že podmínky nabízené generálním sekretariátem Rady neodrazují potenciální žadatele, ale jsou dostatečně atraktivní. Vyšší granty navíc neučiní Radu inkluzivnější institucí, jak se zdá, ale spíše sníží počet nabízených míst vzhledem k omezenému dostupnému rozpočtu" (zdůraznění přidáno).
10. Dne 23. června 2016 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv tyto připomínky k odpovědi Rady:
„Stále se mi nezdá svévolné, že zvolili 25 % z AD5/4, a zajímalo by mě, proč neexistuje žádný výpočet očekávaných nákladů na přestěhování evropských občanů do Bruselu [...].
Podle mých zkušeností byla stáž samozřejmě studijním zážitkem, ale očekávalo se, že budu pracovat stejnou dobu jako běžný zaměstnanec na plný úvazek a moje práce nebyla nikdy považována za druhotnou nebo méně důležitou. Vyžadovalo to uplatnění znalostí z mého vysokoškolského vzdělání a bylo využito pro skutečnou práci mého oddělení [...].
Myslím, že nikdo ve skutečnosti nezkoumal skutečné náklady stážisty, který by mohl přijet do Bruselu, a stážisté nebyli s tímto rozhodnutím konzultováni. Domnívám se, že pokud by byly vypočteny skutečné náklady, bylo by jasné, že stážisté, kteří pocházejí z celé Evropy (a dokonce z celého světa), musí investovat značné finanční prostředky výrazně nad částku, kterou jsou odměňováni [...].
[Rada] správně tvrdí, že jsem nepředložil žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že výše odměny stážistům není dostatečně vysoká, aby přilákala všechny kvalifikované osoby. [Rada] však tvrdí opak bez dostatečného odůvodnění. Mé tvrzení vychází z mé osobní zkušenosti s tím, jak drahé je přestěhovat se do Bruselu, a mou empatií, abych si uvědomila, že lidé z chudších rodin to možná nebudou schopni udělat. Kromě toho je všeobecně známo, že stážisté v evropských institucích, zatímco přitahují mnoho lidí z mnoha zemí EU (zejména z členských států se slabšími ekonomikami), nepřitahují vysoký počet stážistů ze skandinávských zemí, Spojeného království a Irska. To je všeobecně považováno za důsledek nízké odměny za stáže ve srovnání s vysokými životními náklady v Bruselu“ (zdůraznění doplněno).
Hodnocení veřejného ochránce práv
11. Na úvod a v zájmu transparentnosti si veřejná ochránkyně práv přeje prohlásit, že podmínky vyplácení příspěvků stážistům v jejím vlastním úřadu jsou v zásadě stejné jako podmínky uplatňované Radou, Parlamentem a Komisí[2].
12. V průběhu šetření veřejného ochránce práv Rada odpověděla na žádost stěžovatele o vysvětlení ze dne 28. ledna 2016. Proto tento aspekt obav stěžovatele vyřešil.
13. Co setýče věci samé, stěžovatel chtěl vědět, jak bylo rozhodnuto o výši příspěvku na stáž, a tvrdil, že tato částka není přiměřená, neboť dostatečně nepokrývá náklady stážistů, kteří se stěhují do Bruselu a žijí v něm. Proto tvrdil, že Rada by měla vyplácet alespoň minimální mzdu na vnitrostátní úrovni.
14. Pokud jde o první aspekt, Rada dostatečně podrobně vysvětlila, jak se stanoví výše příspěvku na stáž. Pouhá skutečnost, že rozhodnutí o stanovení příspěvku na stáž ve výši 24 % nebo 26 % platu AD5/1 mohlo být rovněž přiměřené, neznamená, že rozhodnutí o stanovení příspěvku ve výši 25 % platu AD5/1 nebylo přiměřené. Rada přijala toto rozhodnutí v rámci svého uvážení na základě svých administrativních potřeb a dostupného rozpočtu.
15. Pokud jde o druhý aspekt, Rada rozlišuje mezi stáží a zaměstnáním. Uvádí sev něm, že „kvalifikaceje pozice, která spojuje účely vzdělávání a odborné přípravy v rámci pracovní zkušenosti“. Stážista tedy pobírá příspěvek, a nikoli plat, protože práva a povinnosti stážisty nejsou srovnatelné s právy a povinnostmi zaměstnance. Veřejná ochránkyně práv považuje odpověď Rady za rozumnou. Skutečnost, že pracovní doba stážistů je stejná jako u zaměstnanců a že stážista má skutečné úkoly vyžadující, aby stážista využil znalosti ze svého vysokoškolského vzdělání, je pouze běžným aspektem získávání pracovních zkušeností v rámci stáže.
16. Pokudjde o argument, že příspěvek vyplácený stážistům je nedostatečný, Rada uvedla, že stěžovatel nezaložil svůj argument na žádných objektivních důvodech, ale pouze odkázal na své osobní zkušenosti týkající se „jak nákladného je přestěhovat se do Bruselu“. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že kromě příspěvku na stáž hradí Rada cestovní výdaje svých stážistů, čímž je finančně podporuje na náklady, které jim vzniknou při stěhování do Bruselu a z něj[3].
17. Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že stáže v orgánech EU by měly být organizovány způsobem, který podporuje rovné příležitosti a rozmanitost. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že rozhodnutí Rady o výši příspěvku na stážisty vytváří přiměřenou rovnováhu mezi potřebou podporovat rovné příležitosti a rozmanitost na jedné straně a potřebou zůstat v rozpočtu a zároveň maximalizovat počet stáží na straně druhé. Veřejná ochránkyně práv proto konstatuje, že v tomto případě nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.
Závěr
Na základě šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá s následujícím závěrem:
V tomto případě nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.
Stěžovatel a Rada Evropské unie budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O’Reillyová
Evropský veřejný ochránce práv
Ve Štrasburku dne 29. září 2016
[1] http://www.ejustice.just.fgov.be/cgi_loi/change_lg.pl?language=fr&la=F&cn=2002080245&table_name=loi
[2] Příspěvek pro stážisty Úřadu veřejného ochránce práv je ve skutečnosti o něco vyšší než příspěvek ostatních orgánů, neboť je založen na 25 % platu úředníka v platové třídě AD6.1 (spíše než v platové třídě AD5.1).
[3] Viz článek 12 rozhodnutí Rady č. 118/07 o pravidlech týkajících se stáží v generálním sekretariátu Rady; k dispozici online: http://www.consilium.europa.eu/en/general-secretariat/jobs/traineeships/Decision-118_07-EN-sn02323-re01_pdf/
- Export
- Short link
- Subscribe to the case
- Get notified by email when the case is updated
- Get notified by RSS when the case is updated
- Share this page onTwitterFacebookLinkedin