Projednávaná věc se týká způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost, kterou jí v roce 2006 podalo 27 občanských iniciativ (dále jen „stěžovatelé“) a která bojovala proti negativním důsledkům rozšíření vídeňského letiště. Komise dospěla k závěru, že příslušné práce byly provedeny bez povinného posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“), které vyžaduje směrnice 85/337/EHS. Aby toto opomenutí napravila, souhlasila s rakouskými orgány, že rakouské orgány provedou posouzení vlivů na životní prostředí ex post, přičemž co nejlépe simulují posouzení vlivů na životní prostředí ex ante a umožní úplné posouzení vlivů příslušných záměrů na životní prostředí. Závěrečná zpráva o tomto postupu byla Komisi předložena v únoru 2011.

Stěžovatelé nebyli spokojeni se způsobem, jakým bylo provedeno následné posouzení vlivů na životní prostředí. Mimo jiné kritizovali, že i) orgánem odpovědným za příslušné řízení je tentýž orgán, který udělil povolení pro příslušné práce, a ocitl se tak ve zjevném střetu zájmů, a ii) že nemají přístup k přezkumnému řízení, jak předpokládá příslušná směrnice EU.

V roce 2008 se stěžovatelé obrátili na evropského veřejného ochránce práv (stížnost 1532/2008). Po přezkoumání této záležitosti dospěl veřejný ochránce práv k názoru, že argumenty stěžovatelů týkající se výše uvedených dvou otázek se na první pohled jeví jako opodstatněné, a že v té době tedy nebyl schopen dospět k závěru, že Komise zajistila řádné provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí. Avšak vzhledem k tomu, že řízení stále probíhá a že Komise uvedla, že řízení o nesplnění povinnosti uzavře až poté, co se přesvědčí, že rakouské orgány přijaly nezbytná opatření, měl veřejný ochránce práv za to, že v této fázi není třeba z jeho strany přijímat další opatření. Své šetření proto v prosinci 2009 uzavřel a jasně uvedl, že věří, že Komise jeho zjištění zohlední.

V listopadu 2010 se stěžovatelé znovu obrátili na veřejného ochránce práv (stížnost č. 2591/2010). Veřejný ochránce práv zahájil druhé šetření, v jehož průběhu nahlédl do spisu Komise. Kontrola ukázala, že spis neobsahoval žádnou jinou významnou korespondenci mezi Komisí a rakouskými orgány v období, kdy bylo prováděno posouzení vlivů na životní prostředí ex post. Zejména nic nenasvědčovalo tomu, že prohlášení stěžovatelů učiněná během tohoto období byla písemně projednána s rakouskými orgány. Zdá se, že k takové korespondenci nevedlo ani rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 1532/2008. Tato situace vedla veřejného ochránce práv k závěru, že Komise nezohlednila jeho zjištění z prvního šetření. Předložil proto návrh doporučení, v němž Komisi naléhavě vyzval, aby svůj postoj přehodnotila. Tento návrh doporučení nebyl úspěšný.

Veřejná ochránkyně práv měla za to, že tento případ představuje žalostný příklad situace, kdy Komise i) nepřijala vhodná nápravná opatření v souvislosti s jasným porušením práva EU v důležitém případě a ii) rozhodla se ignorovat doporučení veřejné ochránkyně práv. Zastával proto názor, že je vhodné upozornit na tuto záležitost Evropský parlament. Veřejný ochránce práv proto své šetření uzavřel zvláštní zprávou pro Parlament.