• Podat stížnost
  • Žádost o informace
60th Rome Treaty anniversaryVaše Evropa - Portál evropských a národních veřejných služeb online

Následná opatření přijatá institucemi na základě kritických poznámek a dalších poznámek

1. Úvod

Evropský veřejný ochránce práv slouží obecnému veřejnému zájmu tím, že pomáhá zvyšovat kvalitu správy a služeb poskytovaných občanům ze strany orgánů EU[1]. Současně veřejný ochránce práv zajišťuje občanům a rezidentům Unie alternativní opravný prostředek na ochranu jejich zájmů. Tento opravný prostředek doplňuje ochranu, kterou poskytují soudy EU, a nemá nezbytně tentýž cíl jako soudní řízení.

Pouze soudy mají pravomoc vydávat právně závazná rozhodnutí a poskytovat autoritativní výklad právních předpisů. Veřejný ochránce práv může činit návrhy a doporučení, přičemž krajní možností je upozornit na určitý případ politické činitele předložením zvláštní zprávy Evropskému parlamentu. Efektivita veřejného ochránce práv tak závisí na morální autoritě, a z toho důvodu je nezbytné, aby jeho činnost byla prokazatelně spravedlivá, nestranná a svědomitá.

Některá z rozhodnutí veřejného ochránce práv, kterými uzavřel šetření, obsahují konstruktivní kritiku a návrhy určené dotčenému orgánu EU v podobě kritických a/nebo dalších poznámek. Předpokladem kritické poznámky je zjištění nesprávného úředního postupu, zatímco další poznámka je vydávána bez takového zjištění. Veřejný ochránce práv každoročně zveřejňuje studii míry, v níž orgány EU zkoumaly kritické a další poznámky, poučily se z nich a zavedly systémové změny, které by měly v budoucnosti snížit pravděpodobnost nesprávného úředního postupu.

2. Účel kritických a dalších poznámek

V daných souvislostech mají další poznámky jediný účel: sloužit veřejnému zájmu tím, že pomohou dotčenému orgánu zvýšit kvalitu jeho správní činnosti v budoucnosti. Další poznámka není podmíněna zjištěním nesprávného úředního postupu. Proto ji nelze chápat jako kritiku orgánu, jemuž je určena, nýbrž spíše jako doporučení, jak zlepšit konkrétní postup s cílem zvýšit kvalitu služeb poskytovaných občanům.

Naopak kritická poznámka má obvykle více než jeden účel. Stejně jako další poznámka, i kritická poznámka má vždy výchovný rozměr: informuje daný orgán o tom, co učinil nesprávně, aby se tak mohl v budoucnu podobného nesprávného úředního postupu vyvarovat. Aby zvýšila svůj výchovný potenciál, kritická poznámka identifikuje pravidlo nebo zásadu, k jejichž porušení došlo, a (pokud to není zjevné) vysvětluje, co měl daný orgán za konkrétních okolností daného případu učinit. V tomto pojetí kritická poznámka také objasňuje a odůvodňuje zjištění nesprávného úředního postupu, k nimž veřejný ochránce práv došel, a tím se snaží posílit důvěru občanů a orgánů ve spravedlivost a svědomitost jeho práce. Navíc tím, že veřejný ochránce práv v nutných případech veřejně usiluje o kritiku orgánů, zvyšují kritické poznámky důvěru veřejnosti v nestrannost veřejného ochránce práv.

Kritická poznámka však stěžovateli nezajišťuje nápravu. Ne všichni stěžovatelé nápravu požadují a ne všechny žádosti o nápravu jsou odůvodněné. V případě, že měla být zajištěna náprava, však uzavření případu kritickou poznámkou naznačuje trojí pochybení. Stěžovatel nebyl uspokojen; dotčený orgán nenapravil nesprávný úřední postup a veřejný ochránce práv nepřesvědčil dotčený orgán o změně jeho stanoviska[2].

Pokud by měla být zjednána náprava, je nejlepší, když po obdržení stížnosti dotčený orgán jedná iniciativně, uzná nesprávný úřední postup a nabídne vhodnou nápravu. V některých případech to může být pouhá omluva.

Tímto jednáním dotyčný orgán prokazuje, že je odhodlán zlepšovat své vztahy s občany. Ukazuje tím rovněž, že si je vědom toho, co učinil nesprávně, a může se proto v budoucnu nesprávného úředního postupu vyvarovat. Za takových okolností je zbytečné, aby veřejný ochránce práv činil kritickou poznámku. Pokud však existuje podezření, že určitý jednotlivý případ může vyplývat ze systémového problému, který není na první pohled patrný, může se veřejný ochránce práv rozhodnout zahájit šetření z vlastního podnětu, i pokud byl konkrétní případ vyřešen ke spokojenosti stěžovatele.

3. Kritické poznámky v případech, kdy smírné řešení nebo návrh doporučení nejsou vhodné

Z výše uvedeného vyplývá, že mnohé kritické poznámky představují zmeškané příležitosti. Nejlepším výsledkem by bylo, kdyby dotčený orgán nesprávný úřední postup uznal a nabídl vhodnou nápravu, která by v některých případech mohla spočívat v pouhé omluvě. Pokud by tak orgán učinil, nebyla by žádná kritická poznámka nutná.

Stěžovatel však nemá vždy pravdu a dotčený orgán má právo hájit své stanovisko. Přibližně polovina případů, které nejsou daným orgánem vypořádány v rané fázi, nakonec vede k zjištění, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. V těchto případech se orgánu podaří ke spokojenosti veřejného ochránce práv (a v někdy také ke spokojenosti stěžovatele) vysvětlit, proč byl orgán oprávněn jednat tak, jak jednal, a proč svůj postoj nebude měnit.

Pokud veřejný ochránce práv s orgánem nesouhlasí a zjistí nesprávný úřední postup, za který by se stěžovateli mělo dostat nápravy, je obvyklým postupem nabídnout smírné řešení. Jestliže daný orgán bez řádného důvodu takový návrh odmítne, je příštím krokem obvykle návrh doporučení.

V případech, kdy se veřejný ochránce práv domnívá, že daný orgán pravděpodobně na smírné řešení nepřistoupí nebo že smírné řešení by nebylo vhodné, může rovnou přistoupit k návrhu doporučení. Při navrhování smírného řešení je cílem veřejného ochránce práv dosáhnout dohody mezi dotčeným orgánem a jednotlivým stěžovatelem, který často usiluje o osobní nápravu. Jestliže se nesprávný úřední postup, který by měl být napraven, dotýká především veřejného zájmu, může veřejný ochránce práv považovat za vhodnější vydat návrh doporučení než se snažit o smírné řešení.

V této souvislosti zasluhuje zvláštní zmínku omluva jako forma nápravy. Aby byla omluva účinná, musí být upřímná. Omluva, jež je vnímána jako neupřímná, situaci jen zhorší. Stěžovatel s větší pravděpodobností připustí, že je omluva upřímná, pokud ji daný orgán nabídne z vlastního podnětu a nikoli v reakci na formální návrh veřejného ochránce práv. Z toho důvodu má veřejný ochránce práv často za to, že by nebylo užitečné navrhovat smírné řešení spočívající v omluvě. Pravděpodobně ještě méně užitečný by byl návrh doporučení omluvy.

Jestliže nápravy daného nesprávného úředního postupu nelze nijak docílit, je spravedlivým a účinným způsobem uzavření případu kritická poznámka.

Kritická poznámka za takové situace je spravedlivá jak pro stěžovatele, tak pro dotčený orgán. Pro stěžovatele je spravedlivá, protože potvrzuje, že stížnost byla odůvodněná, ačkoli náprava není možná. Je spravedlivá i pro dotčený orgán, protože představuje výsledek postupů veřejného ochránce práv, které mají zajistit, aby byl daný orgán informován o obviněních, nárocích, důkazech a argumentech, které stěžovatel předložil. Tytéž postupy poskytují orgánu příležitost vyjádřit stanovisko s plnou znalostí záležitosti, která je mu vytýkána, ještě před vydáním kritické poznámky.

Kritická poznámka je účinná, protože předchází prodlužování šetření, které nemůže vést pro stěžovatele k nápravě.

Pokud jde o veřejný zájem, poznámka sama zajišťuje potřebný výchovný rozměr. Orgán, kterému je kritická poznámka určena, by z ní měl vyvodit odpovídající poučení pro budoucnost. Vhodné opatření bude záviset na konkrétním nesprávném úředním postupu. Například ojedinělý incident nemusí vyžadovat žádné návazné kroky.

4. Kritické poznámky po odmítnutí smírného řešení nebo návrhu doporučení

To, že orgán přistoupí na smírné řešení nebo návrh doporučení, obvykle vede k uzavření případu z tohoto důvodu.

Jestliže stěžovatel bez řádného důvodu smírné řešení odmítne, má veřejný ochránce práv obvykle za to, že další šetření případu již není odůvodněné.

Odmítnutí návrhu smírného řešení nebo návrhu doporučení ze strany daného orgánu může vést k řadě možných výsledků.

Zaprvé může veřejný ochránce práv po zvážení odpovědi orgánu dojít k názoru, že by měl své předchozí zjištění nesprávného úředního postupu revidovat.

Zadruhé, jestliže je podrobné stanovisko orgánu k návrhu doporučení neuspokojivé, může veřejný ochránce práv vypracovat zvláštní zprávu pro Evropský parlament. Jak bylo zdůrazněno již ve výroční zprávě evropského veřejného ochránce práv za rok 1998, možnost předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu má pro práci veřejného ochránce práv nesmírnou cenu. Zvláštní zprávy by tedy neměly být předkládány příliš často, ale pouze v souvislosti s důležitými záležitostmi, v nichž je Parlament schopen jednat a být veřejnému ochránci práv nápomocen.

A v neposlední řadě se veřejný ochránce práv může rozhodnout daný případ uzavřít kritickou poznámkou buď ve fázi, kdy daný orgán odmítne smírné řešení, nebo poté, co podrobné stanovisko orgánu k návrhu doporučení není uspokojivé.

V některých případech lze případ uzavřít kritickou poznámkou z toho důvodu, že veřejný ochránce práv dojde k názoru, že daný orgán přesvědčivě prokázal, že ačkoli došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je náprava navržená ve smírném řešení nebo návrhu doporučení nevhodná a žádné jiné řešení nebo náprava nejsou vhodné. V takových případech se kritická poznámka svou povahou nezbytně podobá krokům, které by byly provedeny, pokud by byl případ uzavřen bez smírného řešení nebo návrhu doporučení.

Bohužel existují i případy, kdy orgán odmítne návrhy veřejného ochránce práv z důvodů, které nejsou přesvědčivé. Existuje dokonce i několik málo případů, kdy orgán odmítne přistoupit na zjištění veřejného ochránce práv o nesprávném úředním postupu.

V takových případech hrozí, že dojde k narušení morální autority veřejného ochránce práv a k oslabení důvěry občanů v Evropskou unii a její orgány. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že orgán veřejného ochránce práv funguje nejefektivněji tehdy, je-li dobře zakotvena zásada právního státu a existují dobře fungující demokratické instituce. Za takových podmínek se veřejné orgány obvykle řídí doporučeními veřejného ochránce práv, přestože nejsou právně závazná, a to i v případech, kdy s nimi nesouhlasí.



[1] Článek 228 SFEU zmocňuje veřejného ochránce práv k přijímání stížností týkajících se nesprávného úředního postupu „orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“. Z důvodu stručnosti se pojem „orgán“ užívá k označení všech orgánů, institucí a jiných subjektů EU.

[2] Výroční zprávy veřejného ochránce práv obsahují mnoho příkladů případů, kdy orgány stěžovatelům zajistily nápravu.

2015

Putting it Right? - How the EU institutions responded to the Ombudsman in 2015

Putting it Right? - Annex - Detailed analysis of the responses to the Ombudsman’s remarks, recommendations and proposals in 2015

2014

Putting it Right? - Annex - Detailed analysis of the responses to the Ombudsman’s remarks, recommendations and proposals in 2014

Putting it Right? - How the EU institutions responded to the Ombudsman in 2014

2013

Putting it Right? - Annex - Detailed analysis of the responses to the Ombudsman’s remarks, recommendations and proposals in 2013

Putting it Right? - How the EU institutions responded to the Ombudsman in 2013

2012

Putting it Right? - Annex - Detailed analysis of the responses to the Ombudsman’s remarks, recommendations and proposals in 2012

Putting it Right? - How the EU institutions responded to the Ombudsman in 2012

2011

Report on responses to proposals for friendly solutions and draft recommendations - How the EU institutions complied with the Ombudsman’s suggestions in 2011

Follow-up to critical and further remarks - How the EU institutions responded to the Ombudsman’s recommendations in 2011

2010

Follow-up to critical and further remarks- How the EU institutions responded to the Ombudsman’s recommendations in 2010

2009

Follow-up to critical and further remarks- How the EU institutions responded to the Ombudsman’s recommendations in 2009

2008

Follow-up to critical and further remarks - How the EU institutions responded to the Ombudsman's recommendations in 2008

2007

Follow-up to critical and further remarks - How the EU institutions responded to the Ombudsman's recommendations in 2007

2006

Study of follow-up given by institutions to critical remarks and further remarks made by the Ombudsman in 2006